Změna oboru nemusí být pohroma. Berte ji jako výzvu, radí odbornice

12.09.2023

Několik dlouhých let se připravujete na budoucí povolání a pak stačí propouštění ve firmě nebo její krach a musíte si hledat práci v úplně jiné sféře. Jak změnu zvládnout, přibližuje personální konzultantka Helena Macková.
Změna oboru nemusí být pohroma. Berte ji jako výzvu, radí odbornice

Pětačtyřicetiletá žena ze západních Čech, které máme říkat Andrea, nemá dobrý rok. V červenci přestala být zaměstnankyní České pošty, u níž pracovala pět let.

„Byl to pro mě velký šok, nečekala jsem to,“ připouští. V situaci, kdy musí měnit nejen místo, ale i obor, není poprvé. Jako středoškolačka s maturitou na ekonomické škole kdysi pracovala v porcelánce, ale továrna zkrachovala.

Andrea má dvě děti na základní škole a uvědomuje si, že hledat práci v regionu bude obtížně. Už pár týdnů se snaží najít úřednické místo, ale většinou slyší otřepané: Děkujeme za zájem. Ví, že jí do karet nehrají děti ani věk.

Odcházení aneb co dělat, když už s vámi v práci nepočítají

ilustrační snímek

V plánu teď má – spíš ze zoufalství než ze zájmu – rekvalifikaci na masérku, vzhledem k lázeňskému prostředí v okolí bydliště se jí zdá, že by mohla uspět. Také se zajímá o místo asistentky učitele, a kdyby prý byla víc fit, uvažovala by i o tom jít k městské policii. Lituje, že není chlap, řada jejích bývalých kolegů z porcelánky se totiž dovyučila řemeslu. Andrea by si chtěla vybrat něco, co ji bude bavit až do důchodu, tedy dalších zhruba dvacet let, ale krčí rameny: „Copak vím, jestli za pár let zase nebudu muset měnit obor?“

Nápor na psychiku

Andrea přiznává, že ztráta práce pro ni byla taková rána, že si musela nechat napsat sedativa. Ze strachu začala totiž špatně spát.

Helena Macková

„Je třeba nebát se názvu práce a toho, že jste ji třeba nikdy nedělali, ale...
  • Vystudovala fakultu sociálních studií na Masarykově univerzitě v Brně.
  • Má dlouholetou praxi v nastavování HR procesů a vedení týmů.
  • Osm let pracovala na vrcholových pozicích v mezinárodních firmách.
  • Dnes působí jako kouč, terapeut, konzultant a mentor managementu v rámci vlastní poradenské firmy.

Není vůbec nic neobvyklého, když lidé, kteří byli přinuceni změnit profesi, začnou mít problémy. Potvrzuje to i personální konzultantka Helena Macková, jež zná takové příběhy ze své každodenní praxe.

„Změna oboru, profese, pokud je nám někým nebo něčím vnucena, je pro nás velmi nekonformní situace, která v nás vyvolává strachy a obavy: Jak to jen zvládnu? Neuživím se. Nic nového nebo lepšího nenajdu. Dopadnu špatně.

Jak zaplatím nájem? Máme i pochybnosti o sobě: Jsem na nic. Za nic nestojím. Nic neumím. To, co umím, na dnešní dobu nestačí. Mám už věk, kdo by mě zaměstnal? Klademe si mnoho dalších existenčních otázek. Někdo je tou situací úplně paralyzovaný, jakoby zamrzne. S těmito postoji a vyjádřeními se velmi často setkávám na konzultacích a při koučincích,“ vysvětluje.

Většina lidí, kteří jsou přinuceni z různých důvodů změnit obor, čelí těmto stavům, bez ohledu na to, jak jsou v životě úspěšní, co dokázali, co umějí, co zvládli.

„Vypozorovala jsem, že na pozici nezáleží. Platí to pro všechny. Slýchávám to od ředitelky banky, finančního poradce a personalisty i od administrativních pracovníků, od kohokoliv,“ dodává konzultantka.

Seznam pro sebevědomí

Podle Heleny Mackové se určité pochybnosti týkají i těch, kdo mění obor dobrovolně, tedy jdou si za svým pracovním snem. Tyto obavy jsou ale trochu v jiné rovině.

Zažila to kdysi sama, patnáct let pracovala jako personální manažerka ve velké firmě, ale postupně si začala uvědomovat, že jí to nevyhovuje, že se tam příliš upřednostňuje rozum a málo pocity a duše: „Hodně jsem změnila pracovní život. Stala jsem se osobou samostatně výdělečně činnou a byl to pro mě veliký krok. Moje kariéra byla do té doby spojena se zázemím v korporátu a najednou jsem měla být za vše odpovědná sama.“

Svého kroku ale nelituje a díky němu také může lépe pochopit své klienty, kteří se potýkají se změnou oboru, ať už byla vyvolaná čímkoli. Aby se zbavili obav a strachu a posílili sebejistotu, doporučuje jim Helena Macková sepisovat, co všechno v životě zvládli, dokázali a co umějí.

„Ať už jde o hard skills, tedy konkrétní dovednosti: jazyky, programování, vaření, úklid, účetnictví, tak i o soft skills: jak se umí prezentovat, jak jsou komunikativní, přátelští,“ vysvětluje personální konzultantka. „Doplnit se dá i to, jak vás vidí druzí, co pro ně znamenáte, jestli ve vás mají zastání a podobně.“

Tento seznam byste měli často číst, třeba i několikrát denně, a také ho průběžně doplňovat. Možná, že jste si až doposud ani neuvědomili, v čem jste dobří a jak moc.

Kariéru dělá i zdravé sebevědomí, málo i moc ale škodí, říká expert

Psychoterapeut Petr Starý

Až si ujasníte, čeho všeho jste dosáhli, můžete se reálně poohlédnout, kde by se vaše schopnosti daly uplatnit. „Je třeba nebát se názvu práce a toho, že jste ji třeba nikdy nedělali, ale pracovat s tím, o čem nová pozice je, jaké jsou na ni požadavky. Ty pak porovnávejte sami se sebou. Ne s tím, co máte v zápočtovém listu, ale s tím, co opravdu umíte a víte,“ doporučuje Helena Macková.

Pokud si to můžete dovolit, vyplatí se investovat i do sebevzdělání, třeba do odborných a jazykových kurzů, ale nejdřív se určitě dívejte, co nabízejí úřady práce. Zejména, co se týká rekvalifikací, bývá výběr poměrně bohatý. A jak takovou rekvalifikaci zvolit? Podle svého založení a chuti, nebo s ohledem na trh práce?

Helena Macková považuje za možné obě varianty a jako nejlepší vidí spojit je dohromady: „Je dobré se dívat, co se děje na pracovním trhu a ve společnosti a propojovat to se sebou. Co z toho by byla dobrá volba přímo pro mě? Je v zásadě jedno, jakou práci budete dělat, pokud vám bude v něčem dávat smysl.“

Hledáte uplatnění v jiném oboru? Vyberte si z mnoha oborů na internetovém portálu jobDNES.cz