Zkušenosti z home office: Kolegové taktizují, nafukují problémy a nejednají fér

01.06.2021

Práce z domova na jednu stranu nabízí větší flexibilitu, na druhou stranu ale nemůže nahradit lidský kontakt jako takový a snižuje náš sociální kapitál. Co je důležité pro efektivní fungování pracovních týmů, vysvětluje psycholožka Radka Loja.
Zkušenosti z home office: Kolegové taktizují, nafukují problémy a nejednají fér

Pamatujete si, jak jste si s kolegy v práci v kuchyňce povídali o plánech na víkend a o projektu, na kterém pracujete? Vzpomínáte si, kdy jste se ocitli ve správný čas na správném místě a získali jste od někoho informaci, která pro vás byla nesmírně důležitá? Nebo jaké to bylo, když vám představili nového kolegu nebo kolegyni?

Hledáte po lockdownu konečně pořádnou práci? Navštivte pracovní portál jobDNES.cz.

Tyto neformální interakce jsou základním stavebním kamenem sociálního kapitálu - souhrnu kontaktů, které můžeme efektivně využít, protože se známe s jinými lidmi. Navzájem se můžeme podporovat znalostmi, mentoringem, laskavostí nebo se na někoho obrátit či nabídnout pomoc.

Sociální kapitál je velmi důležitý pro zaměstnance a zdravé, prosperující organizace. Pomáhá toku znalostí, informací, podněcuje nové nápady a dodává energii našemu myšlení. Také přispívá k nižší absenci, fluktuaci a vyšší výkonnosti.

Lidé, se kterými pracujeme, nás ovlivňují mnohem víc, než si často dokážeme připustit. Ruku na srdce – o čem přemýšlíte častěji, když skončíte práci? O tom, kolik jste vytvořili tabulek či odeslali e-mailů nebo o tom, co vám kdo řekl nebo udělal?

Spojeni přes internet, ale odpojeni lidsky

Radka Loja

Radka Loja
  • Psycholožka a lektorka, autorka knihy „Emoce pod kontrolou“ a spoluautorka knihy „Jak získat úspěch, klid a vyrovnanost v hektické současnosti“.
  • Vede komplexní kurzy osobního rozvoje, poskytuje psychologické poradenství.
  • Je spoluautorkou webu emoční inteligence www.mindtrix.cz, vytvořila i online kurzy osobního rozvoje.
  • Ve volném čase se věnuje rodině, meditaci a sportu.

Z mnohých výzkumů vyplývá, že přechod práce do online prostředí povahu sociálního kapitálu změnil. A to ne vždy k lepšímu. Zaměstnanci na jednu stranu vykazují více schůzek než kdy dříve, ale na druhou stranu hlásí větší izolaci v důsledku „menšího“ spojení s druhými, což je znejisťuje a mění jejich chování.

Udělala jsem si drobný průzkum názorů na sociálních sítích. Veřejné komentáře měly spíše pozitivní nádech, některým lidem velmi vyhovovala možnost plánování vlastního času. „Během lockdownu jsem si lépe zorganizovala čas a dala jsem se více do kondice. Zhubla jsem deset kilo, konečně jsem začala zdravě jíst a sportovat. Cvičila jsem dopoledne, ale samozřejmě, že jsem si večer nepustila televizi, ale sedla k počítači a do půlnoci dodělávala práci.“

V soukromých zprávách se to upřímně rozjelo. Dozvěděla jsem se třeba: „U nás se bude propouštět, hodně práce se převedlo do online formy. V důsledku toho lidé nejednají úplně férově, taktizují, zadržují informace a dělají se nepostradatelnými, aby nevyhodili zrovna je.“ „Když se kolegové nevidí denně, tak někteří mají potřebu o sobě dávat vědět. Prezentují své ego, což jde na úkor vztahů. Často mám pocit, že se na poradách v onlinu pořád mluví a mluví a nemá to moc hlavu ani patu. Náš obor je teď v útlumu, tak se nafukují problémy, které by se normálně neřešily.“ „Někdo má strach, že když není přítomen, že se na něj zapomene. Tak například posílá i bezvýznamné e-maily všem do kopie, aby vypadalo, že je nepostradatelný a hodně pracuje.“

Je to u vás podobné? Přestože jsou lidé spojeni přes internet, vnímají pocity odpojení. Lidského odpojení. Přechodem do virtuálního prostředí se scvrknul náš sociální kapitál, naše kontakty. I když se v některých organizacích snaží a pořádají různá online mimopracovní setkání, některé lidi to spíše stresuje nebo na to nemají čas. Což naprosto chápu. Ti, kteří mají doma malé děti školou povinné, mi psali zprávy v následujícím ladění:„Online akce nemohou nahradit skutečný kontakt. Navíc mám doma malé děti, takže jsem rád/a, že stihnu práci a na nějakou online zábavu a hry fakt nemám čas. Potom ale nevím, co se v práci děje.“

Čtyři kameny fungování pracovních týmů

Základním stavebním kamenem efektivního fungování pracovních týmů je důvěra. Znamená to, že se lidé nebojí autenticky vyjádřit vlastní názor, jsou k sobě empatičtí a vzájemně se respektují.

Autenticitu můžeme vnímat ve smyslu vyjádření toho, kým skutečně jsme. Pozor, nemusíme být „upřímní“ za každou cenu. Jde o to, abychom si hned po příchodu do práce vědomě nenasadili dokonalou masku a nechovali se přesně podle toho, co si myslíme, že je „politicky správné.“ To není dlouhodobě udržitelné a rozhodně nás to neučiní spokojenými. Navíc lidé kolem nás to většinou velmi rychle vycítí. Vnímají, že je něco špatně. Často to sice nedokážou přesně pojmenovat, ale rozhodně nám nebudou důvěřovat a případně s námi chtít spolupracovat.

Empatie a respekt jsou další velká témata. Empatii můžeme vnímat jako schopnost podívat se očima druhého. Lidé velmi často bojují s tím, že když s něčím nesouhlasí, začnou soudit, hodnotit, přesvědčovat druhé o správnosti vlastního názoru. Jenže empatie není o tom, kdo má pravdu nebo lepší názor. Empatie je o porozumění druhému a respektu k jeho názorům, pocitům a potřebám. S empatií také souvisí schopnost ocenění druhého. Jeho snahy a toho, co dokázal udělat, někdy i bez ohledu na kvalitu výsledku.

Pro většinu lidí je stejně jako každodenní seznam úkolů důležitá pracovní kultura laskavosti, humoru a spolupráce. Trochu si neformálně popovídat s kolegy a jít třeba společně na oběd je součástí práce. Tyto neformální vztahy podporují propojení zaměstnanců a jsou živnou půdou, která zvyšuje produktivitu a ze které rostou inovace a nové nápady.

Je pravděpodobné, že řada organizací se již k 100 % práci v kanceláři nevrátí. Částečná práce z domova se stane novým standardem. Tak jako byl dříve home office vítaným benefitem, teď možná budou zaměstnanci oceňovat možnost být v kanceláři a užívat si fyzické přítomnosti svých kolegů a kolegyň.