Směna na 16 hodin? Nesmysl, který nikdo nechce, zní ze svazů zaměstnavatelů

18.04.2021

Maximální délka pracovní směny by se v určitých případech mohla prodloužit ze současných 12 hodin na 16. Pro mimořádné situace to navrhuje poslanec a podnikatel Pavel Juříček (za ANO). Podle zaměstnavatelských svazů však opatření nedává smysl a neregistrují, že by firmy měly o tuto úpravu zájem. U odborářů narazil návrh na tvrdý odpor.
Směna na 16 hodin? Nesmysl, který nikdo nechce, zní ze svazů zaměstnavatelů

Juříček svůj návrh připojil k projednávané novele zákona o zaměstnanosti, která má v Česku zavést tzv. kurzarbeit. Šestnáctihodinové směny by se v případě jeho schválení měly využívat pouze v mimořádných případech, a to “v situacích, kdy je závažným způsobem ohrožena ekonomika státu anebo její odvětví z hospodářských důvodů,“ stojí v návrhu.

Práce je i přes pandemii dostatek, uvedl Úřad práce. Nezaměstnanost klesla

„Důvodem jeho předložení je zkušenost z různých krizí, především ze záplav, nebo když vám vyhoří fabrika. V takové chvíli potřebujete dostat do firmy část zaměstnanců, abyste závod co nejrychleji znovu rozběhl,“ řekl Juříček Hospodářským novinám, které na návrh upozornily minulý týden. Podle Juříčka, který je majitelem výrobce automobilových dílů Brano Group, čeští podnikatelé tuto změnu chtějí.

Hledáte lepší práci? Najděte si ji na internetovém pracovním portálu jobDNES.cz

Ze zaměstnavatelských svazů však zní něco jiného. „Mezi naší členskou základnu poptávku po něčem podobném nevidíme,” uvedl viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR Radek Špicar. Stejně se vyjádřila také Pavla Břečková, místopředsedkyně představenstva Asociace malých a středních podniků (AMSP ČR).

Kvůli bezpečnosti navíc 16hodinová směna přichází v úvahu pouze u specifických profesí, jako jsou například pracovní pozice ve zdravotnictví či energetice. „Umíme si ji představit například tam, kde existuje šance, že pracovník drží část takové směny ,jen’ pohotovost a může si odpočinout,” řekla Břečková.

Naopak u manuálních či mentálně náročných profesí podle ní fungovat nemůže. „Není nám znám záměr tohoto návrhu, ale je nepravděpodobné, že by byl pro firmy efektivní ve smyslu produktivity práce,” dodala.

Návrat do 19. století?

Případné 16hodinové směny mají být zcela dobrovolné a zaměstnanci by měli mít možnost je kdykoli odmítnout. U odborářů přesto narazily na tvrdý odpor. Předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula návrh ostře zkritizoval a označil jej za „návrat do 19. století“.

Vzhledem k pozici vedoucích pracovníků vůči podřízeným podle něj nelze na dobrovolnost v praxi spoléhat. „Zkušenosti jsou bohužel jiné.  Pracovně právní vztahy musí být jasné a musí být stanovena jasná pravidla. Současná právní úprava je pro odbory dostačující a nevidíme důvod ke změně,“ uvedl. „Šestnáctky“ podle něj nejsou přípustné v jakémkoli pracovním odvětví.

U dlouhodobé home office dramaticky klesá produktivita práce, tvrdí analýza

„Proč by měl zaměstnavatel po zaměstnanci něco takového chtít? Může mu nařídit přesčas, na to má v zákoníku práce specifikované dostatečné kompetence, ale musí to jako přesčas zaplatit, ne jako řádnou směnu,“ řekl Středula. Návrh je podle něj rizikový i proto, že by jeho schválení mohlo nabourat povinnou délku odpočinku mezi jednotlivými směnami.

„V návrhu je uvedeno, že by se tento institut mohl využívat pouze v krizových situacích. To se v praxi již tak děje. Nemyslím si ale, že by se měly 16hodinové směny využívat například při nedostatku zaměstnanců ve výrobě a zpoždění zakázek. To by vedlo k ohrožení zdraví zaměstnanců,” komentoval Juříčkovu iniciativu Jiří Halbrštát, manažer náboru a marketingu personální agentury ManpowerGroup. Dlouhodobě není podle něj možné pracovat na šestnáctky v žádném pracovním odvětví, včetně administrativních a manažerských pozic. „Tam se toto děje asi nejčastěji,” míní.

Přesto by podle něj část zaměstnanců tuto možnost ocenila. Například, pokud by jedna 16hodinová směna místo dvou osmihodinových pro ně znamenala víc dní volna. „Bohužel mnoho zaměstnanců není schopno posoudit dlouhodobé dopady na zdraví. Některé věci nelze nechat na dobrovolnosti,” tvrdí Halbrštát.