Skřípe váš vztah s nadřízeným? Možná je šéf melancholik, poradíme jak na něj

Mezi šéfy jiných temperamentů melancholik příliš nezapadne. A důvod je prostý. Melancholik totiž po šéfovském křesle vůbec netouží. A pokud se řízením osudu na podobný post dostane, nemá z toho radost ani on, ani jeho tým.

„S melancholikem jsem se osobně setkala ve vedení výzkumného týmu. Tím, že umí být výborným odborníkem, se může dostat v některých oblastech i do vedoucích pozic. V nich melancholici zpravidla nebývají šťastní – zajímá je totiž odbornost, ne lidi a jejich vedení,“ říká Martina Jandečková ze vzdělávací společnosti MgC Group.

Přitom málokterý temperament snoubí v sobě tolik dovedností jako právě melancholik. „Melancholik bývá v týmu tím, kdo vytváří přátelskou a podporující atmosféru, tedy týmovým hráčem. Ostatní se na něj často obracejí s žádostí o pomoc a on málokdy odmítne, je trpělivý,“ dodává mentorka Michaela Tetzeli.

K melancholikovi patří spousta kladných vlastností. „Lze tomu dokonce občas moderně říkat ‚supersíla‘, jsou to například: velká pozornost k detailům, důraz na dlouhodobost, všímavost k datům, grafům a číslům. Dále nejde opomenout ani to, že vůči ostatním je soucitný, loajální a věrný vůči firmě a svým kolegům,“ popisuje psycholog Valery Senichev. Zkrátka zaměstnanec, kterého by brala každá firma všemi deseti.

Proč to tedy skřípe ve vztahu šéf – podřízení? Mívá vysoké nároky na sebe i na své okolí. „Umí být s lidmi, ale ne za všech okolností. Pod tlakem mají melancholici tendenci se ‚schovat‘ do sebe a uzavřít se. Často až moc přemýšlejí, jsou úzkostliví a bývají přehnaně perfekcionističtí, což v naší rychlé době může být na škodu,“ poznamenává Senichev.

Když už musí stůj co stůj šéfem být, vyhovuje jim úzký okruh spolupracovníků nebo projekt, na kterém pracují víceméně samostatně – a opět se stávají tím oblíbeným týmovým hráčem. „Pokud se melancholik naučí pracovat se svými silnými stránkami a umí eliminovat ty slabé, obklopit se týmem, který ho dobře doplňuje, může z něj být vnímavý, podporující šéf, s kterým se skvěle pracuje a vytváří podmínky pro synergii týmu,“ poznamenává Tetzeli.

Ve výzkumáku i na škole

Ačkoli se mezi šéfy netlačí, rozhodně patří tento temperament mezi nejrozpínavější, co se pracovních oborů týče. Soucitní melancholici míří do sociálních služeb a mezi zdravotníky, hloubaví přemýšlivci do humanitních oborů na školách, analytici tíhnou k informačním technologiím či k právu, perfekcionisté zase k vědě a výzkumu, trpělivé detailisty najdeme v historických ústavech, archivech či na editorských postech v novinách.

„Myslím si, že je to spíše záležitost filmů, kde jsou melancholici zobrazováni jako slabší a depresivní povahy. Filmaři si tak často vybírají jen dva odstíny z padesáti odstínů melancholiků,“ míní Valery Senichev z Education. cz.

Podobně variabilně reagují i na vzdálenou práci z domova. Vesměs ji vítají, mohou pracovat v klidu, ve svém tempu, bez vyrušování tvořit, přemýšlet a systematicky předávat potřebné výkony a výstupy.

„Spousta obchodníků mi potvrdila, že klienti v době lockdownu ocenili, že omezili kontakt a příval nabídek a nechali je v klidu žít a tvořit,“ říká Michaela Tetzeli z MT Consulting.

Na druhou stranu u melancholika více než u ostatních hrozí nebezpečí uzavření se do svého světa a podléhání negativním zprávám. „A tak pokud máte ve svém týmu takového kolegu, buďte vy ten, který ho kontaktuje a přinese svěží elán do jeho občas těžkých myšlenek,“ doporučuje mentorka.

A žádné dlouhé online porady! Melancholici patří tak trochu mezi spící prince a princezny. „Do stresu ho mohou dostávat časté změny, které jsou s online prostředím spojené a také únavnost nekonečných porad a schůzek. Melancholik totiž velmi často podléhá únavě a potřebuje pravidelné přestávky,“ konstatuje koučka Jandečková.

Na stejné židli až do důchodu

Melancholik dá ze všech temperamentů nejvíce na prostředí, které ho obklopuje. On je ten, který v dotaznících nejčastěji zaškrtává, že přátelský kolektiv je stejně důležitý jako výška platu nebo delší dovolená. Pokud je vše okolo v pořádku, vydrží (a rád) ve firmě až do důchodu. A klidně na stejné židli a u stejného stolu.

„Nejlépe melancholický typ stabilizují optimističtí flegmatici, mají pro ně pochopení a zároveň je ukotvují svojí pevností a klidem,“ prozrazuje Tetzeli.

Plodná může být i spolupráce se sangvinikem, se kterým jsou vlastně protipóly. Jeden má to, co druhý nemá. „Jen je potřeba si pohlídat, aby k sobě našli cestu a nesnažili se změnit jeden druhého. Mám zkušenost, že jednomu sangvinikovi na poradách velmi vadil pesimismus melancholika, snažil se to změnit a poukázat na světlé stránky projektu. Nebylo to ale úspěšné,“ poznamenává Senichev.

Nejnáročnější je ale vztah s cholerikem, jehož intenzivní nálady a přímočará upřímnost bývají pro melancholika příliš osobní až zraňující. „Cholerik druhý den o ničem neví, zato melancholik se v události a pocitech zasekne a prožívá je několik dnů a ve svých úvahách a vyhodnocování situací klidně i několik let,“ říká mentorka.

Melancholik je totiž často sám sobě „nepřítelem“. Mívá silného vnitřního kritika. „Nejčastěji ze všech temperamentů trpí Imposter syndromem. Tedy nevnímá se tak dobrý, dostatečný, jak je a jak ho okolí vnímá. Je k sobě náročný, až perfekcionistický. Vytváří si domněnky,“ říká Tetzeli. A tak se lehce stane, že v sobě nastřádá tolik negativních pocitů, že dá najednou zčistajasna výpověď a okolí ani vlastně neví proč.

Takže pokud nechcete, aby vám loajální, trpělivý a poctivý zaměstnanec utekl ke konkurenci, oceňte čas od času jeho přínos pro firmu.