Pomohli tisícům lidí zdokonalit paměť a nasměrovat k úspěchu i kariéře

15.12.2023

Jakub Pok je expert na zdokonalování paměti. Spolu s manželkou Lucií založili před lety Školu paměti. Jakub zde působí jako lektor a Lucie mu šéfuje jako ředitelka školy. Kurzy, které pořádají, prošly tisíce lidí – od studentů až po seniory. Jakub totiž umí naučit techniky, díky nimž se dá zapamatovat úplně cokoliv.
Pomohli tisícům lidí zdokonalit paměť a nasměrovat k úspěchu i kariéře

Když jsem se s Jakubem a Lucií setkala před šesti lety poprvé, oba se shodli v tom, že techniky na trénování paměti nebyly v Česku příliš známé. Dnes umí tyto techniky využívat mnoho studentů, učitelů, manažerů, podnikatelů i obyčejných lidí.

Jak reagují kantoři i studenti, když získají s paměťovými technikami díky vám vlastní zkušenost?
Líbí se mi, co zmínila ředitelka jedné z několika progresivních škol, kde pravidelně školíme jak pedagogický sbor, tak studenty prvních ročníků: „Proč budeme děti vzdělávat, když nebudou vědět, jak si informace zapamatovat? Studenti by se měli nejprve naučit, jak se učit.“ Během pár hodin, které s paměťovými technikami na školení strávíme, tak děti poznají, že se nemusí při výuce dřít, stačí vědět, jak pracovat s pamětí.

Kde se dají tyto techniky využít?
Paměťové techniky jdou velmi dobře použít při studiu téměř jakéhokoliv oboru. Sám z vlastní zkušenosti vím, že to studentům ušetří mnoho času a trápení a ještě je učení bude bavit. Náš kolega vývojář teď například naučil svoje děti včetně pětileté dcery vyjmenovaná slova během pár minut. Vytvořili si spolu doma paměťovou cestu, použili fantazii a asociace, což děti neuvěřitelně bavilo, a nadšeně vykřikovaly všechna vyjmenovaná slova. Takový postup ve školách ale moc neuvidíte. Naštěstí naše kurzy navštěvují i sami učitelé a pomáhají nám tak šířit povědomí o paměťových technikách.

Pořádáte kurzy i pro manažery ve firmách, v čem si potřebují vylepšit paměť, o co mají největší zájem, aby se posunuli v kariéře?
Mám radost, že i úspěšní lidé ve firmách se stále chtějí něco učit a posouvat dále. Hodně velký zájem je o techniku na jména a obličeje. Pamatovat si jména je totiž také velmi dobrá společenská dovednost. Zároveň je velký zájem o techniku na čísla a slovíčka. Jména, čísla a slovíčka jsou obecně tři oblasti, které máme největší problémy si zapamatovat. Účastníky školení také často úplně ohromí možnosti techniky paměťových cest, o které často na počátku neměli ani tušení, nevěděli, jak funguje, ani na co všechno ji mohou využít. Vidím to na lidech, kteří školením prošli, že dokonalá paměť je základem jejich úspěchu.

Třeba obchodník, který zná perfektně portfolio produktů a nemusí neustále něco lovit v katalogu, totiž na klienty působí jako profesionál a lépe si tak získá jejich důvěru. Člověk, který často prezentuje a zvládne to bez čtení z prezentace, udělá rozhodně větší dojem. Projektový manažer, který si pamatuje všechny zaměstnance a má stěžejní úkoly a termíny v hlavě, je mnohem efektivnější. Ví, co kdy udělat, a neplánuje věci nahodile. A mít asistentku, která si pamatuje, co na ni šéf vychrlí, je prostě poklad.

Už máte za sebe, Jakube, na zástup nějakého lektora, nebo jsou školení stále na vás, ale už přece jen umíte odpočívat?
Původně jsem chtěl k sobě někoho najít, ale myslím, že máme na kurzech laťku nasazenou hodně vysoko, takže jen tak někomu bych školení technik pod hlavičkou Školy paměti nesvěřil.

Lucie: Také často zmiňuje, že bych měla školit já, že už bych to po těch letech na kurzech někdy vysvětlila možná i ještě lépe. Ale to je asi nevýhodou toho, že je Škola paměti tak spjatá s Jakubem, lidé prostě očekávají na kurzech jeho. Jinak odpočívat sice umí, ale kurzů je hodně a čas na odpočinek Jakubovi musím plánovat. Takže v kalendáři, který má nalajnovaný často i na hodně měsíců dopředu, záměrně plánuji i „pauzy na relax.“

Teď jste společně napsali další knihu, jak si osvojit konkrétní techniky a zapamatovat si úplně cokoliv. Podle čeho jste vybírali, co přesně může vaše učebnice lidi naučit?
Více jak čtrnáct let posloucháme na kurzech Školy paměti to, co lidi nejvíc trápí a co jim dělá největší problémy si zapamatovat. Po celou tu dobu jsme psali na náš blog pravidelné články s naprosto konkrétními ukázkami paměťových technik. Prostě někdo se na kurzu zeptal: „A co třeba vlajky, jde si pomocí technik zapamatovat třeba vlajky?“.

Jakub Pok (1978) a Lucie Poková (1982)

Lucie a Jakub
  • Jakub je absolventem tří vysokoškolských oborů. Vystudoval práva a mezinárodní a humanitní studia na Univerzitě Karlově.
  • Lucie vystudovala na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy mezinárodní vztahy a evropská studia.
  • V roce 2009 založil Jakub Školu paměti, kde působí jako lektor kurzů zaměřených na praktické využití paměťových technik. Vedení školy převzala Lucie.
  • Jsou autory knihy Jak se naučit 100 slovíček za hodinu, která se stala bestsellerem. Letos vydali knihu Dokonalá paměť – Jak si zapamatovat úplně cokoliv.

Tak jsme se zamysleli a napsali článek. Když těch článků bylo již více než sto, začali nám lidé říkat, jestli je nechceme vydat jako knihu. A pak přišla nabídka od Grady na napsání druhé knihy. Troufnu si říct, že v žádné knize lidé nenajdou tolik praktických příkladů ze třech různých oblastí, které jsou v našem životě důležité – tedy z každodenního života, práce a studia, či učení se s dětmi. Právě na tyto tři hlavní oblasti jsme knihu rozdělili a každý si tak najde to, co ho nejvíce trápí nebo zajímá. Zároveň jsme se snažili, aby bylo vše vysvětleno jednoduše a srozumitelně.

Na trhu je celá řada knih o paměti, mnoho z nich je od uznávaných autorů a jsou velmi dobré. Často ale trpí ne tak úplně kvalitním překladem vzhledem k tomu, že příklady použití paměťových technik není možné přeložit jen tak slovo od slova. Občas pak ztrácejí smysl a čtenář může nabýt dojmu, že paměťové techniky jsou něco zbytečně složitého. Přitom tomu tak není.

Je rozdíl, stát před lidmi a vysvětlovat určitou paměťovou metodu, a si sednout k počítači a napsat to?
Určitě to rozdíl je. Já mám spíš blíže k tomu, předávat zkušenosti naživo, dělám to už dlouho a myslím, že techniky dokážou vysvětlit naprosto každému a prakticky neexistuje otázka, která by mě zaskočila. Nedávno jsme si z legrace spočítali všechny kurzy a školení a bylo jich už přes 350! Když ale dojde na to, přepsat rady na papír, v tom je zase lepší moje žena. Tady se pěkně doplňujeme.

Lucie: Psaní knihy pro nás ale náročné bylo. Přestože jsme základ měli částečně napsaný v podobě vydávaných článků, snažili jsme se texty opravdu vypilovat k dokonalosti, takže od článků k finální knize byla ještě hodně dlouhá cesta plná nekonečných korektur a šperkování.

Dnes jste, Jakube, známý člověk. Má to nějaké výhody a jsou i nějaké nevýhody?
Výhodou je, že díky tomu mohu více šířit povědomí o paměťových technikách – to vždycky bylo mým cílem, aby se o nich dozvědělo co nejvíce lidí. Známou osobu spíše pozvou do rádia, podcastu nebo nějaké televizní show. Nevýhodou může být, že mě lidé mají často tendenci z něčeho zkoušet, například abych jim řekl číslo Pí na 500 desetinných čísel nebo abych si v přímém přenosu bez přípravy zapamatoval balíček 52 kanastových karet. Na druhou stranu, když jim to ukážu, tak to celkem zapůsobí!

A jak berete vy, Lucie, že jste tak trochu v pozadí a váš muž dnes patří k celebritám?
Nevím, jestli přímo k celebritám, do StarDance ho ještě nepozvali (smích). Ale to, že Jakub je známý a já jsem v pozadí, mi naprosto vyhovuje, a je to tak v pořádku. On lidi školí a jeho školení mají myslím neopakovatelnou energii a atmosféru. Je to tak trochu show. Mně zase více vyhovuje být tou trochu neviditelnou silou, která za tím stojí.

Proč je podle vás důležité, abychom trénovali svou paměť a nespoléhali se na internetové vyhledávače?
Protože mozek funguje podobně jako sval – když jej netrénujeme, zakrní. Pokud budeme vše jen mechanicky vyhledávat a všechny informace si budeme zapisovat na papír nebo do telefonu, nemůžeme se divit, že se paměť postupně zhoršuje. Hodně lidí přichází na kurzy Školy paměti s tím, že co si nezapíší, to prostě neví. Když ale neustále přenášíme zodpovědnost na papír nebo chytré telefony, mozek si říká: „Dobře, máš to zapsané, dám si pauzu“.

Pořád je ale hodně situací, kdy se musíme spoléhat pouze na vlastní mozek – a potřebujeme, aby v tu chvíli fungoval dobře. Líbí se mi, že při používání paměťových technik v praxi mozek v podstatě neustále trénujeme. Lidé mi pak přiznávají, že se cítí celkově mnohem bystřejší a pohotovější. A mít ze sebe takový dobrý pocit je podle mě k nezaplacení.

Obecně se má za to, že s přibývajícím věkem se paměť zhoršuje. Jak to vnímáte po vlastních zkušenostech?
Lidé si opravdu často myslí, že čím je člověk starší, tím se hůře učí, méně si toho pamatuje a více zapomíná. Moje zkušenosti s trénováním paměti však ukazují, že zvyšující se věk nemusí být pro náš mozek až takovou hrozbou. Ano, s věkem se některé reakce trochu zpomalují, ale základem je udržovat se i ve vyšším věku aktivní a stále se učit něco nového.

Nejstarší účastnicí našich kurzů byla více než devadesátiletá paní Miluška. Velmi aktivní důchodkyně, studentka univerzity třetího věku, která se začala učit španělsky – prý proto, aby „nezblbla“. I přes svůj věk patřila na kurzu k těm nejlepším. Prostě pochopila, že když se budete stále něco učit, nestane se věk překážkou a můžete i v devadesáti používat svůj mozek jako dvacetiletí.

Už dávno bylo vyvráceno tvrzení, že s přibývajícím věkem nám mozkové buňky pouze odumírají. Když se něco nového učíte, v mozku vznikají neustále nová spojení – a tato takzvaná neuroplasticita mozku je pro uchování dobré paměti stěžejní.

Cítíte sami na sobě, že se vám samotným tak trochu zhoršuje paměť, i když jste oba zvyklí ji trénovat?
Důležité je zůstávat aktivní, neusnout na vavřínech a posouvat se pořád dál. Proto se snažíme neustále vzdělávat a nemáme tak pocit, že by se nám paměť zhoršovala. Spíše si musíme dávat pozor na to, aby člověk udržel koncentraci na podstatné věci, a to hlavně v momentech, kdy se toho nakupí hodně.

Lidé si často pletou špatnou paměť s nedostatkem koncentrace. Příliš často totiž děláme hned několik věcí najednou a nesoustředíme se na ně. To se pak snadno může stát, že nám něco vypadne. Každý neurovědec by vám potvrdil, že multitasking prostě nefunguje – mozek není schopen se plně soustředit na dvě věci najednou. I proto si sami stále více dáváme pozor na věci, které nás příliš rozptylují. Mimochodem, největšími „žrouty“ koncentrace jsou často chytré telefony.

Co je dnes častou překážkou toho, že třeba i mladým lidem dělá problémy se naučit to, co škola a konkrétní profese požaduje?
Už jsem to vlastně naťukl: mladí lidé jsou neustále bombardováni obrovským množstvím podnětů a informací. Zároveň vidím problém i v tom, že jim vlastně nikdo nikdy neřekl, jak se učit. Vám to ve škole někdo řekl? Většinou slyšíme, co přesně se máme naučit. Ale jak? Logicky pak s narůstajícím objemem učiva začínají mít děti s učením problémy.

Klasické biflování je časově náročné, děti nebaví a ani nevede k zaručenému výsledku. Přitom by stačilo dětem ve škole ukázat paměťové techniky a následně už by po celý život měly nástroj, jak se jednoduše a efektivně naučit v podstatě cokoliv a hlavně to udržet v paměti. Už tolik účastníků nám na kurzech zmínilo: „Škoda, že jsme se techniky nenaučili dříve, tolik času a potu by nám to ušetřilo.!“

Umí naučit lidi, jak vylepšovat paměť. A mají s tím obrovský úspěch

Jakub Pok založil v roce 2009 Školu paměti, kde nyní působí jako lektor....

Jak jsou na tom s pamětí dnešní mladí lidé? Jsou na tom lépe nebo hůře než jejich rodiče či prarodiče?
Tady to nevidím úplně pozitivně. Často není na vině špatná paměť, ale již zmíněná neschopnost se koncentrovat. Mladí lidé běžně tráví i několik hodin denně na telefonu, hrách nebo sociálních sítích. Naše generace ještě vyrůstala bez mobilů, ale dnešní děti se s nimi setkávají bohužel už od útlého věku. Vždycky mě mrzí, když v restauraci vidím malé děti nebo často i miminka, která u jídla zírají na obrazovku telefonu nebo tabletu, aby se rodiče mohli v klidu najíst.

Podle mě by si každý rodič měl přečíst knihu Manfreda Spitzera Digitální demence – jeho zjištění ohledně nebezpečí používání tabletů a telefonů u dětí, podložené stovkami výzkumů, jsou naprosto alarmující. Nerozumějte mi špatně, já vím, že technologický vývoj samozřejmě nezvrátíme, a ani netvrdím, že máme chytré telefony hodit do koše. Ale je nutné si uvědomit, že hlavně dětem mnoho pozitivního nepřinášejí a musíme je nejprve naučit s nimi pracovat. Výzkumy totiž jednoznačně ukazují, že pokud děti tráví hodně času na chytrých telefonech, zhoršuje se jim zrak, kvalita spánku, narůstají deprese, zhoršuje se ale i schopnost učit se, a logicky pak mají i horší výsledky ve škole.

Co člověk získá tím, že začne svou paměť trénovat a spoléhat se na ni v jakémkoliv věku?
Zkuste si představit, že by se vám paměť zlepšila o 200 až 300 procent. Co by to mohlo znamenat? Člověk by se naučil cokoliv s lehkostí, třeba nový jazyk, informace o firmě, o produktech, zapamatoval by si důležité termíny, hesla, jména kolegů v práci, nezapomínal by výročí a důležité informace. Zkrátka s dobrou pamětí přichází v životě úspěchy a také potřebné sebevědomí. Nemusíte se obávat toho, co přijde. Budete potřebovat změnit práci? Přestěhovat se do jiné země, naučit se rychle nový jazyk nebo si osvojit nějakou dovednost? Pokud se budete moci na paměť spolehnout, nemusíte se takových změn v životě obávat, naopak je budete vítat.

Dokonalá paměť stojí podle vás na čtyřech pilířích – vizualizaci, asociaci, fantazii a transformaci. Jak si třeba zapamatovat hlavní město Estonska? Můžeme si dokola opakovat, že hlavním městem Estonska je Tallinn. Možná si to po mnoha opakování zapamatujeme, ale stejně nám to může z paměti snadno vypadnout, nebo si to popleteme s dalšími pobaltskými zeměmi. Problém je, že Estonsko je pro paměť nicneříkající slovo. Zkusme to ale jinak. Paměť si totiž pamatuje mnohem lépe to, co je schopna si představit.

Ve slově ESTONSKO mohu třeba vidět slovo ESo a TALLINN může být třeba TALíř, podle prvních písmen slov. Teď si představte, jak vezmete kartu ESo a přilepíte ji na TALíř. Zavřete na chvilku oči a vše si opravdu živě představte jako byste to viděli před sebou. Zabere to pár sekund, ale spojení v hlavě zaručeně zůstane. Naši paměť stačí jen naťuknout a z esa a talíře je hned Estonsko a Tallin. Obrazy zkrátka za chvíli zmizí a zůstane jen, že hlavní město Estonska je Tallinn. A věřte mi, že si to již nikdy nespletete. Mimochodem, pomocí této techniky jsme si nedávno s jednou skupinou studentů zapamatovali všechny státy a hlavní města na světě.

A jak si třeba zapamatovat jméno člověka, se kterým se máme setkat?
Jména jsou stejně jako třeba čísla nebo slovíčka pro naši paměť naprosto neuchopitelná. Je to proto, že nemají žádnou souvislost s daným člověkem a jeho obličejem. Klíčem k zapamatování tedy je, něco jsi pod daným jménem představit.

Když vezmu jako příklad jméno Eva Sovová, EVA pro mě třeba může být JABLKO – jako Adam a Eva, takže jablko z ráje, a SOVOVÁ je zkrátka SOVA. Prostě najdu si v neuchopitelném jméně a příjmení něco, co mi připomínají. A následně opět zapojím představivost. Můžu si představit, jak Eva Sovová píše v redakci článek a u toho okusuje JABLKO, které jí najednou sebere kolem letící SOVA. To je jasný obraz a myslím, že čtenáři vás, Evo budou mít navždy v paměti i s příjmením (smích).

Když pak daného člověka potkám, spojuji si symboly pro jméno s nějakým specifickým rysem v jeho obličeji. To je jen krátká ochutnávka paměťové techniky, která má jasně daný postup a naučí se ji opravdu každý. Chce to jen trochu potrénovat pozorovací schopnost a představivost.

Vašimi kurzy prošly už tisíce lidí. Teď se s lidmi setkáváte také po internetu v online kurzech. Proč i tato volba?
S živými online kurzy jsme začali během covidu. Dlouho jsme s tím váhali, já jsem perfekcionista, veřejné kurzy a školení jsem měl, myslím, již vypilované k dokonalosti. Online verze jsem se zprvu obával, nechtěl jsem účastníky o něco ochudit. Dodnes velmi děkujeme Petře Růžičkové z personálního oddělení jednoho z našich největších firemních partnerů, která nás přesvědčila, že to máme zkusit. Naše školení patřilo ve firmě mezi nejoblíbenější, a tak o ně nechtěla pracovníky připravit.

Takže jsme se trochu plácli přes kapsu, přeměnili kancelář na natáčecí studio a připravili online kurz, který je co do obsahu i interaktivity naprosto stejný jako naše veřejné kurzy. A po covidu se ukázalo, že stále existuje skupina lidí, kteří z nejrůznějších důvodů nemohou absolvovat veřejný kurz a vyhovuje jim lépe online forma z pohodlí domova.

Trénovat paměť učíte lidi i zdarma na portále Trénujpaměť.cz. Máte spočítáno, kolik lidí tuto možnost již využilo?
Přes sto tisíc. Už dávno jsme uvažovali, že bychom měli portál zpoplatnit, protože tím, že je zdarma, je to trochu ztrátová záležitost (smích). Na druhou stranu jsme vždycky chtěli dát lidem možnost si techniky trénovat. Takže jsem rád, že jsou uživatelé, kteří tam trénují třeba i přes rok v kuse.

Když má někdo skvělou paměť, kterou neustále trénuje, jak by se měl chovat, aby ho okolí nebralo za „chytráka“?
Jsem toho názoru, že člověk, který skutečně něco umí, nemusí již nikomu nic dokazovat. I někdo se skvělou pamětí se také může někdy splést. Když se mi to stane, nemám už vůbec problém to přiznat a ještě se tomu zasměju.

Lucie: Občas se ale neudrží a na školení tak trochu zamachruje, když začne recitovat telefonní čísla všech účastníků, které si ráno uložil do paměti (smích).

Hledáte zaměstnání? Najděte ho na internetovém pracovním portálu jobDNES.cz jěště dnes