„Byla jsem ze svého života unavená. Cítila jsem, že z té práce nic nemám. Tak jsem si řekla, že něco takového už nepotřebuji,“ vypráví Loretta Liuová. Před pěti lety sice promovala na jedné z prestižních čínských univerzit a krátce nato se uchytila jako designérka v nablýskané megalopoli Šen-čenu, ale ze své úspěšné kariéry postupem času přestala mít radost.
Hledáte pracovní uplatnění úměrné vašim představám? Najděte si práci na jobDNES.cz. |
Říká, že ve firmě neměla žádnou kreativní svobodu, často pracovala přesčas a cítila, jak se její psychické i fyzické zdraví zhoršuje. A tak loni vyměnila kostýmky za zaprášenou uniformu a začala pracovat v síti zverimexů za pětinu svého někdejšího platu. A je nadšená.
Liuová je jedním z mnoha mladých Číňanů, kteří už mají po krk stresu v korporátu a nároků svých zaměstnavatelů. Stejně na tom byla i pětadvacetiletá Eunice Wangová. Kvůli práci v poradenské firmě v Pekingu se dostala do koloběhu úzkostí, které však neměla čas řešit. Dnes pracuje v kavárně ve svém rodném Šen-jangu, bydlí u rodičů, které za covidu neviděla celý rok, a přivydělává si ilustracemi, na které v předchozí práci neměla energii.
Nechat to prostě vyhnít. Mladí Číňané už se nechtějí dál snažit bez úspěchu |
Spolu s ní i další zjišťují, že ani dobrá výplata jim neustálý tlak a soupeření v kanceláři nevynahradí. K přehodnocení svého stylu života je ostatně přiměla i pandemie. Restrikce proti covidu byly v Číně obzvlášť kruté a trvaly dlouho. „Během pandemie jsme viděli tolik neférových a podivných věcí, že už to asi prostě nechceme dál snášet,“ míní Liuová.
Podle listu The New York Times (NYT) se velikost tohoto trendu těžko vyčísluje a zatím jde spíš o menšinu lidí, kteří opustí prestižní práci. Nicméně neustále se objevují příběhy lidí, kteří dali výpověď a šli pracovat rukama. Ať už je to účetní, jenž na ulici prodává klobásy, manažer rozvážející jídlo nebo pracovník technologické firmy, který teď stojí za pokladnou ve smíšeném zboží.
Najednou si užívají jistotu pracovní doby od–do i méně soutěživou atmosféru. Toto rozhodnutí samozřejmě znamená také jisté oběti. Liuová si před odchodem našetřila v přepočtu asi 320 tisíc korun a zásadně omezila své výdaje. Přesto jí to za to stojí. Cítí, že raději bude fyzicky vyčerpaná přetahovanou s neposlušnými psy, než aby dál snášela nápor na psychiku, který jí přinášely projekty, o něž nestála.
NYT nicméně upozorňuje, že ani o dřinu tito mladí Číňané nestojí. Spíš než práci na stavbě nebo v továrně volí lehčí profese. Někteří zase nehodlají v méně intelektuálně náročné profesi zůstat navěky, jen si vzali pauzu.
Mladí Číňané utíkají z velkoměst. Chtějí pěstovat zeleninu, ne se stresovat |
„Neležím. Beru to jako čas odpočinku, přechodu, učení, dobití baterek a zamyšlení nad směrem, kam se můj život ubírá,“ vysvětluje Jolanda Jiangová, která ve svých čtyřiadvaceti letech odešla ze své funkce v architektonické firmě poté, co po ní chtěli třicet dní práce v kuse. Svou novou práci v ostraze využívá i k učení angličtiny a doufá, že se jednou do kanceláře vrátí.
Výrokem o polehávání přitom odkazuje na trend, který se mezi Číňany objevil před dvěma lety. Tehdy se vystresovaní lidé pro změnu rozhodli jenom ležet a nedělat vůbec nic. Kritici je obvinili, že marní životní úsilí a investice svých rodičů a zrazují svou zemi. Od té doby doby konkurence ještě narostla a nyní se na trhu práce objeví rekordní množství absolventů univerzit, kteří se budou snažit najít práci. Dnes kritici říkají, že kolem sebe vidí naivní lidi, kteří si hrají na chudáky a berou práci méně vzdělaným lidem.
„Účelem studia a získáváním znalostí není najít oslňující práci, ale mít tu odvahu přijmout, že máte víc možností,“ hlásá čínské online fórum, na kterém se lidé radí, jak si otevřít pouliční stánek, a svěřují se, jaké to je dělat číšníka. Miliony zhlédnutí měl údajně i hashtag „moje první fyzická práce“.
