Lékařů si vážíme, uklízečky přehlížíme. Žebříček nejváženějších profesí

Bouchly vchodové dveře, kterými za pracovními povinnostmi zmizel poslední opozdilec. Na pár desítek minut teď bude chodba bytového domu prázdná – tedy až na jednu výjimku, Janu, jež tady bude kmitat s mopem, kbelíkem a čisticími prostředky.

„Setřu podlahy ve všech společných prostorách, výplně vchodových dveří, někdy je potřeba vyčistit i zašlé linkrusty, hlavně když některá partaj upravuje byt. A to je dost často,“ povzdechne si studentka, která si smýčením v bytovkách, kancelářích i v soukromých bytech přivydělává na studium.

Zatímco spolužáci slušně vydělají u počítače, Jana se drží koštěte. „Na velké chlubení není mzda ani práce, ale při uklízení se můžu učit a služby mám přizpůsobené vyučování,“ popisuje budoucí učitelka přednosti a nevýhody brigády, z níž se nejspíš zbohatnout nedá.

Jak si vážíme vybraných profesí?

Pozn.: Respondenti, kterým byl předložen seznam vybraných 26 profesí, udělovali body. Povolání, jehož si vážili nejvíce, dali 99 bodů; to, jehož si cenili nejméně, dostalo 1 bod. Poté postupovali odshora dolů a všem zbývajícím přiřadili body od 2 do 98 podle osobního uvážení. Profese jsou řazeny podle průměrného počtu získaných bodů. V šetření odpovídalo 1 024 respondentů starších 15 let vybraných kvótním výběrem. Zdroj: výzkum Naše společnost z roku 2019 (CVVM, Sociologický ústav AV ČR)

No co, s tím by se při studiu ještě smířila, ani kamarády z fakulty už nepřesvědčuje o významu uklízení pro rozvoj české společnosti – ale že ji přezírají nájemníci v domech a osazenstvo kanceláří přímo při práci, to ji fakt štve. „Přejít v zablácených botách po čerstvě umyté podlaze? Nebo vysypat na právě vyluxovaný koberec drobky ze svačiny? Jak je to běžné, tak je to trapné,“ uleví si.

Poslanci dopadli až na dno

Jenže ruku na srdce, kolikrát si dokážeme vůbec uvědomit, že kolem našeho pracovního stolu někdo vynáší odpadky nebo za dveřmi bytu stírá podlahu? Maximálně když nás v bohulibé činnosti obtěžuje hluk vysavače nebo nám padne oko na chuchvalec prachu pod linkou...

Právě práce uklízečky totiž patří v Česku mezi nejpodceňovanější a nejpřehlíženější. Podle Centra pro výzkum veřejného mínění, který pravidelně zkoumá, jakou prestiž přisuzuje česká veřejnost vybraným povoláním, patří uklízečkám podle posledního průzkumu z roku 2019 poněkud nedůstojné předposlední místo.

„Na úplném konci žebříčku se umístil poslanec, před ním je uklízečka a kněz,“ shrnul do tiskové zprávy povolání, na něž hledíme s despektem, Milan Tuček ze Sociologického ústavu a připomněl, jak si stejné profese vedly dřív – totiž že uklízečky dokázaly od posledního průzkumu předat poslancům černého Petra: „Žebříček prestiže profesí vykazuje malou proměnlivost s výjimkou vzestupu bezpečnostních složek a propadu profesí spojených s politikou a řízením.“

Naopak na samém vrcholu profesního žebříčku jsou, nepříliš překvapivě, lékaři a zdravotní sestry, vědci nebo učitelé na vysokých i základních školách.

Vzdělaní, tudíž lepší lidé...

Že si vážíme lékařských kapacit, obětavých sestřiček či badatelů, je nezpochybnitelné. Proč si ale jejich práce ceníme o tolik víc než třeba pečlivě setřené podlahy od uklízečky, úsměvu prodavače nebo – ano, přiznejme si to – dobře sepsané analýzy novináře?

„S profesí lékaře, vědce či pedagoga je spojen inherentní sociální status,“ vysvětluje Vojtěch Bednář, který se coby zakladatel společnosti Firemní sociolog věnuje povolání a zaměstnání ze všech stran a úhlů. Přeloženo do srozumitelné češtiny – jaksi předpokládáme, že chirurg či jaderná fyzička musí mít ve svém oboru hluboké znalosti, jež laik nemá a jsou spojeny se vzděláním.

Jen titul neznamená, že vás čeká bohatství a sláva. Musíte také něco předvést

A aby dokázali vystudovat, musí být inteligentní, nadaní, zodpovědní a dostatečně disciplinovaní.

„A pokud jsou takoví, pak se domníváme, že jsou to morální lidé, jež automaticky považujeme za hodnotnější,“ dokončí Vojtěch Bednář logický řetězec našich hypotéz.

... mohou o respekt klidně přijít

Na opačné straně jsou třeba právě uklízečky, které podle nás k práci nepotřebují kvalifikaci, znalosti, nadání ani přílišnou inteligenci.

„Přitom je to často nesmysl,“ posteskne si sociolog s odkazem na to, že mnoho soukromých úklidových firem musí své zaměstnankyně důkladně proškolit, otestovat a pak podrobit náročné certifikaci. Že mnohé zahraniční pomocnice v domácnosti nebo „neviditelné“ síly s úklidovými vozíky ve své vlasti pracovaly jako účetní, učitelky či lékařky, raději ani nemluvě...

A když už jsme u lékařek, které o prestiž spojenou s „přidanou hodnotou titulu“ přišly, jakmile překročily české hranice a staly se z nich uklízečky, s podobnou ztrátou se velmi často musí smířit i čeští zástupci a zástupkyně lékařského stavu, aniž by přitom opustili středoevropskou kotlinu.

„Všimli jste si někdy, jak často využívají politické strany ve volbách právě lékaře? Ta koncentrace je nebývalá,“ poukazuje Vojtěch Bednář na to, že aktuálně zasedá v Poslanecké sněmovně osmnáct lékařů, jeden doktor farmacie a jeden veterinář. Hotové lékařské konzilium.

Má to však jeden háček: jakmile se z lékařů stanou poslanci, sklouznou nemilosrdně až na konec žebříčku, titul netitul. „Všechny zásluhy, vzdělání, energie věnovaná studiu a inteligence jsou najednou pryč. Jediné, co jim podle nás pomohlo do poslanecké lavice, jsou naše hlasy,“ popisuje zakladatel společnosti Firemní sociolog, jak „zapomnětliví“ umějí být voliči.

Poděkovali jste své uklízečce?

O to, aby se voliči přestali dívat na Poslaneckou sněmovnu jako na zaopatřovací ústav pro nesvéprávné bytosti, se musí poslanci postarat vlastním přičiněním a výkony.

Na pomoc uklízečkám před několika lety přispěchal alespoň výrobce úklidové techniky Kärcher, který rozjel mezinárodní iniciativu Thank Your Cleaner Day. Tedy něco jako den, kdy byste měli poděkovat své uklízečce. Ten má v kalendáři místo v druhé půlce října.

„Ačkoli čisté a hygienické pracovní prostředí lidé považují většinou za nezbytnost, a nyní si kvality úklidových prací všímají více než dřív, pracovníků, kteří je zajišťují, si neváží. Jde přitom o tvrdě pracující kolegy, kteří svoji práci často vykonávají mimo běžnou pracovní dobu – po večerech, nocích, víkendech. Jejich práce navíc není veřejností vnímána tak, jak by si zasloužila,“ objasňuje Milada Skutilová ze společnosti Kärcher, proč jim zhruba v padesátce zemí vysekli před pár dny hlubokou poklonu.

Vysoká prestiž, nízká mzda

Vzpomínáte si ještě na Janu ze začátku textu? Za pravidelné, byť méně četné služby si měsíčně přijde přibližně na 15 tisíc korun. Když si přidá dvě tři směny u soukromých klientů, může klidně výdělek zdvojnásobit.

Profese uklízečky ovšem nové milionáře negeneruje. Podle portálu Platy.cz se jejich odměna pohybuje mezi 18 a 28 tisíci korunami, ve srovnání s vrcholovými manažery, kteří mohou brát klidně i čtvrt milionu, je to pakatel. I lékaři mají citelně méně, statistiky portálu říkají, že si za měsíc průměrně vydělají necelých 92 tisíc korun.

Vysokoškoláky bereme, hlásí firmy. Také absolventi jdou na dračku

„Prestiž a sociální status odráží náš dojem z povolání, souvisí s naší úctou a obdivem, ale rozhodně nekoresponduje s mzdovým ohodnocením,“ přitakává Vojtěch Bednář a jako exemplární příklad uvádí badatele ve vědeckých institucích, vysokoškolské pedagogy i učitele na základních školách. Zatímco průměrná mzda se v Česku vyšplhala nad 42 tisíc korun, mnozí vědci a univerzitní učitelé mohou o takových příjmech jen tiše snít.

„Když se přitom rozhodnou protestovat a za svoje mzdy stávkovat, příliš pochopení se od veřejnosti nedočkají,“ dodává Vojtěch Bednář.