Podle Čermákové nehrozí, že by nejlépe placené profese zcela zmizely, ale jejich podoba se zásadně promění. „Jde hlavně o profese týkající se strategie, lidského managementu či najímání lidí. „Už nyní začíná proces, který v horizontu 10 až 20 let změní trh práce,“ vysvětluje.
AI podle ní postupně nahradí rutinní duševní činnosti. Lidé ale zůstanou v rolích těch, kdo nesou konečnou odpovědnost za rozhodnutí. AI totiž stále nemá tzv. „agency“ – schopnost samostatně se rozhodovat na základě morálky nebo vyššího principu. „Pořád tam bude potřeba tzv. human-in-the-loop, tedy někdo, kdo vezme zodpovědnost za to, co nám AI předpřipraví,“ dodává.
Duševní práce ztrácí na hodnotě. Co s tím?
„Člověk, který je ambiciózní, chytrý a práce ho baví, by se měl zamyslet nad tím, co ho na té práci vlastně baví. A to, co ho baví, by umělé inteligenci přenechávat neměl,“ radí Čermáková. Naopak, AI bychom měli využívat k tomu, abychom se v oblastech, které nás naplňují, posouvali ještě dál – nechat se AI koučovat, mentorovat nebo učit.
Podle odbornice je pro lidi zásadní mít profesní identitu. Právě na ni AI útočí. „My s tím nejsme v pohodě, neumíme to psychicky zpracovat,“ přiznává. Zároveň ale věří, že si lidstvo poradí a AI v některých oblastech dokonce vědomě odmítne – například v kultuře, literatuře, výtvarném umění nebo v osobní péči o blízké.
Jeden z prvních doložitelných důsledků generativní umělé inteligence na trh práce je podle Čermákové pokles nabídek juniorských pozic. „V Americe jde v oblasti najímání juniorů o zhruba dvacetiprocentní pokles. A to je hodně,“ uvádí. AI totiž velmi dobře zastane činnosti, které dříve dělali začínající pracovníci – analytické, koordinační nebo pomocné úkony. To sice firmám krátkodobě šetří náklady, dlouhodobě ale hrozí, že nebudeme mít kde vychovat budoucí seniory. „Kde se v lidech vezme profesní etika, znalost oboru a správné návyky, když nebudou na začátku pracovního cyklu?“ ptá se.
Pozor na závislost a ztrátu smyslu
Podle Čermákové opakujeme v případě AI stejnou chybu jako u nástupu sociálních sítí. „Nejprve jsme z toho byli nadšení, pak jsme se nestačili divit,“ říká. Už dnes se podle ní objevují negativní jevy – například závislost na umělé inteligenci u dětí nebo seniorů. „Proč by se školák učil Pythagorovu větu, když mu ji AI hezky vyřeší?“ varuje.
Největším rizikem pak je podle expertky postupné přenechávání rozhodovacích procesů umělé inteligenci – od výběru školy až po volbu životního partnera. „Lidé mohou ztratit svou schopnost jednat, ovlivňovat svůj život. Ztratit to, co je dělá lidmi,“ upozorňuje. Navíc hrozí, že i když budeme mít zajištěný příjem (např. formou univerzálního základního příjmu), ztratíme pocit smyslu a naplnění života.
Čermáková radí: Věnujte zkoumání AI alespoň čtyři hodiny času. „Stačí s nějakým chytrým kamarádem nebo kamarádkou a nechte si vysvětlit, jak ta technologie funguje,“ říká. Doporučuje také využít dostupné kurzy – ať už na úřadech práce, v organizaci Czechitas (která se zaměřuje na podporu žen v IT) nebo v rámci firemního vzdělávání.
Poznejte AI, ale nepřestávejte přemýšlet
„Nedávejte AI věci, které děláte nejraději. A mějte stále zapnuté kritické myšlení,“ shrnuje své poselství Čermáková. AI je podle ní mocný nástroj, který může být obrovským pomocníkem, ale také nebezpečím – podobně jako oheň. Záleží jen na nás, jak s ním naložíme.
Do jakých oborů by AI vůbec nepouštěla? Proč se i mezi stvořiteli umělé inteligence liší názory na její nebezpečí? Co dělat, aby školy byly schopné vzdělávat děti v oblasti AI? Co to je vlastní jazykový model a proč země bez něj riskuji? I o tom hovoří Senta Čermáková dále v Rozstřelu.
