Kdy lidé odmítají fakta a proč pravda často prohrává, vysvětluje psycholog

14.04.2024

Schopnost hledat či nacházet pravdu stojí v uvažování lidí většinou až na druhém místě. Proč lidé odmítají fakta? Jednoduše proto, že chceme být především členy určité skupiny. Proč to tak je a proč má smysl takové uvažování překonat, vysvětluje psycholog Jan Urban.
Kdy lidé odmítají fakta a proč pravda často prohrává, vysvětluje psycholog

Členství ve skupině byla po dlouhou část vývoje lidstva rozhodující okolnost usnadňující přežití. Hlavní silné stránky našeho rozumu se proto vytvořily tak, aby tomu vycházely vstříc. Nespočívají proto ve schopnosti odkrývat fakta, ale ospravedlňovat si přesvědčení, kterým již věříme a kterým věří i lidé kolem nás.

Toto uvažování nám pomáhá spolupracovat a naplňuje i jednu z našich základních potřeb, potřebu sounáležitosti. Současně s tím posiluje i společenskou soudržnost. Cenou za toto uvažování je, že naše přemýšlení je slabší tam, kde je třeba poznat, jak se věci skutečně mají. A díky tomu čelit zaujatosti nebo přijímat informace, které jsou s tím, čemu již věříme, v rozporu.

Motivované uvažování

Tato skutečnost vede k tak zvanému motivovaného uvažování. Tedy ke snaze dosáhnout předem daného výsledku, které je často chybné. Důvodem je naše příslušnost k určité skupině nebo naše snaha se příslušníkem dané skupiny stát.

Potvrdily to psychologické průzkumy, které prokázaly například to, že lidé, kteří měli silné matematické dovednosti, byli dobří v řešení matematických problémů pouze tehdy, pokud výsledky řešení těchto problémů odpovídaly jejich společenskému či politickému přesvědčení. Liberálové tak byli dobří například při nalezení řešení, které ukazovalo, že vyšší kontrola držení zbraní snižuje kriminalitu, a konzervativci naopak při nacházení řešení, které naznačovalo, že je to naopak.

Jan Urban

Jan Urban
  • Je autorem řady publikací, z článků, které několik let publikuje na iDNES.cz, vznikla jeho nejnovější kniha Psychologie pro každý den.
  • Věnuje se personálnímu a manažerskému poradenství a firemnímu vzdělávání.
  • Je absolventem VŠE Praha a Filozofické fakulty UK, obor psychologie práce a řízení.

Jiná studie zjistila, že čím vyšší IQ člověk má, tím lépe se mu daří vymýšlet důvody, proč podpořit určité stanovisko. Platí to však jen tehdy, když jde o stanovisko, se kterým souhlasí.

Význam osobní identity

Společenská orientace nebo příslušnost k určité skupině nebo straně může ovlivňovat i naše vnímání. Tedy to, co vidíme.

V jedné studii byli testovaní lidé požádáni, aby se podívali na videa demonstrantů. Současně jim bylo řečeno, že někteří demonstranti na snímcích protestují proti určitému postupu armády, jiní proti určité potratové klinice. Při následném popisu toho, co viděli, měli liberálně orientované osoby sklon tvrdit, že demonstranti u potratových klinik byli násilnější. Konzervativně zaměřené pokusné osoby byly naopak přesvědčeny, že násilnější byli demonstranti druzí. Záběry, které tito testovaní lidé viděli, byly přitom stejné.

Profesor psychologie z University v New Yorku Jay Van Bavel vysvětluje tyto výsledky povahou naší společenské víry. Za naším přesvědčením stojí totiž do značné míry snaha nalézt či vytvořit si určitou osobní identitu, tedy pojetí sebe sama, a podpořit ji příslušností k určité skupině. Skutečné důsledky určitého přesvědčení, tedy praktický dopad, který by jeho realizace měla, nejsou pro lidi při tvorbě jejich názoru tak důležité.

Naše potřeba identity a sociální či politické sounáležitosti je tak pro nás, vyjádřeno jinak, podstatně důležitější než naše potřeba hledat pravdu. Tedy dobrat se a držet se přesvědčení, která odpovídají skutečné podstatě věcí. V „souboji“ mezi snahou udržet nebo posílit si svou identitu na straně jedné a pravdou na straně druhé, pravda prohrává.

Cena za identitu

To, že lidé mají sklon držet se názorů odpovídajících jejich identitě a příslušnosti ke skupině, vede k tomu, že je jim nepříjemné konfrontovat se s názory, které jejich přesvědčení zpochybňují. Konfrontaci se proto brání tím, že například čtou jen zprávy, které odpovídají jejich názorům, nebo se obklopují lidmi, jejichž názory jsou stejné.

Proč lidé věří lžím? Důvody jsou hlavně tři, přibližuje psycholog

ilustrační snímek

Nedávná studie v tomto směru například zjistila, že lidé jsou dokonce ochotni vzdát se šance vydělat určité peníze, aby se vyhnuli názorům, se kterým nesouhlasí. Účastníci této studie měli možnost přečíst si názory na určitá společenská témata, se kterými souhlasili, například sňatky lidí stejného pohlaví nebo potraty, a poté vyhrát určitou částku. Mohli si však zvolit i možnost přečíst si názory, se kterými nesouhlasili, a získat šanci vyhrát částku o polovinu vyšší.

Přibližně dvě třetiny účastníků výzkumu se rozhodly přečíst si názory, s nimiž souhlasily, a šance vydělat více peněz se dobrovolně vzdaly. Sklon vyhýbat se názorům, s nimiž nesouhlasí, byl přitom pro lidi zastávající rozdílná stanoviska, stejný.

Skupinová polarizace

Sklon blokovat informace, se kterými nesouhlasíme, vede i k tomu, že naše názory se stávají extrémnější. Řada psychologických studií ukázala, že skupinové (či „stranické“) diskuse lidí zastávajících v zásadě stejný názor vedou k tomu, že názory jejich účastníků se stávají vyhraněnější. Tento fenomén je známý jako „skupinová polarizace“.

Naše myšlení, snažící se hájit naši osobní identitu, si však dokáže si poradit i se situacemi, kdy se mu blokování odlišných názorů nedaří. Náš názor se totiž většinou nemění ani v tomto případě. Spíše platí opak: lidé vystavení jiným názorům bývají ve svém smýšlení o to pevnější a zatvrzelejší.

Doložila to před několika lety studie na Twitteru, která jeho uživatelům platila za sledování účtů, které sdělovaly názory jejich oponentů. Pokusné osoby to však ke změně vlastních názorů či alespoň vyšší otevřenosti vůči názorům druhých, nijak nepřimělo. Výsledkem výzkumu bylo, že obě strany se ve svých názorech naopak utvrdily.

Důvodem je, že na názory, s nimiž nesouhlasíme, stejně jako na fakta, která naše názory nepotvrzují, reagujeme často defenzivně, protože je považujeme za ohrožení naší identity. Ve svých názorech se proto jen utvrdíme a stáváme se ještě tvrdohlavější. Zjistil to i Facebook, když zaregistroval, že varování uživatelů, že určitý článek je nepravdivý, způsobilo, že lidé tento článek sdíleli ještě více.

Ke změně našeho jednání nevede ani to, když fakta přijmeme

Výzkumy také ukázaly, že ani změna v našem vnímání faktů ke změně našeho chování vést nemusí. Jedna studie například zjistila, že odstranění falešného přesvědčení, že vakcíny způsobují autismus (a přijetí faktu, že to tak není), ve skutečnosti příliš rodičů nepovzbudilo k tomu, aby nechali své děti očkovat.

Podobně zaměřené výzkumy v USA zjistily, že konfrontace falešných přesvědčení o Trumpovi s realitou sice vedlo k tomu, že lidé své názory na něj změnili. To však nezměnilo nic na skutečnosti, že ho i nadále podporovali.

Sám fakt, že se občas podaří přivést některé lidi k tomu, aby určitá fakta přijali a pochopili, tak na jejich jednání nic příliš změnit nemusí. Na faktech samotných totiž tváří v tvář nebezpečí, že bude ohrožena jejich identita, většinou příliš nezáleží.

Jak osobní identitu využít

Je možné význam faktů pro lidské uvažování zvýšit? Profesor psychologie Jay Van Bavel na základě svého modelu lidských přesvědčení založených na jejich identitě a skupinové příslušnosti určitý způsob navrhuje.

Jeho recept spočívá v tom učinit ze snahy hledat pravdu a získávat co nejpřesnější fakta důležitou součást identity lidí, ať již naší vlastní, nebo identity druhých. Tedy získat lidi pro podobné chápání jejich identity, jaké je charakteristické pro ty, v jejichž chování dominuje zvědavost, například výzkumníky nebo investigativní novináře. Lidé vedení touhou získávat nové informace a poznávat nové věci, a to jen z vlastního potěšení, bývají totiž vůči „motivovanému“ uvažování více imunní.

Další výzkumy naznačují, že cestou, jak motivované uvažování omezit, je snaha učinit lidi, co do vnímání jejich osobní identity, jistějšími či „pevnějšími v kramflecích“. Vyšší jistota, se kterou lidé svou identitu vnímají, vede totiž k tomu, že se stávají ochotnější přijmout i názory, které by jinak měli sklon odmítat. Určitým paradoxem totiž je, že posílení jejich stávající identity je může vést k tomu, že začínají otevřeněji uvažovat i o tom, na čem je jejich identita založena, a jsou ochotnější připustit informace, které se s jejich identitou zcela neshodují.

Když například potvrdíme lidem, že jejich víra v konspirační teorie může být částečně oprávněná, můžeme dosáhnout toho, že přijmou informace, které jsou s těmito teoriemi v rozporu.

K podobným závěrům došly výzkumy zaměřené na to, jak mohou lidé, kteří spolu hluboce nesouhlasí, vést produktivní rozhovory. Zjistily, že lidé mající mezi sebou více pozitivních kontaktů než negativních mají větší schopnost vést spolu i složitější diskuse. Totéž platí o situaci, kdy jim informace nejsou předkládány černobíle, ale spíše v odstínech šedé.

Schopnost uvažovat je jedna z největších lidských předností. Může se ale dostávat na scestí, když jsme vysoce motivováni stát se členy určitého „týmu“. Psychologický výzkum však poskytuje několik způsobů, jak tento problém překonat. Například tím, že si z přesnosti našeho vnímání faktů a informací učiníme důležitou součást naší identity. Nebo tím, že si vytvoříme zvyk vnímat informace ve více odstínech šedé.

Hledáte dobrou práci? Vyberte si z aktuální nabídky pracovních míst na portálu jobDNES.cz